To si takhle úplně normálně žijete svůj život, když v tom u vás kdosi zazvoní. Otevřete dveře a tam stojí Smrt a jako na potvoru si jde zrovna pro vás. Ačkoli je to dost mrtvá návštěva, začne být od té doby u vás pěkně živo. To je tak, když člověk chodí otevřít dveře…
Název: Sofie, Smrťák a já
Autor: Thees Uhlmann
Nakladatelství: Grada – Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 240
Vypravěčem je úplně obyčejný dvaačtyřicetiletý chlápek, který žije sám a o všem dost přemýšlí. Má sedmiletého syna, kterého už roky neviděl, ale každý den mu posílá pohlednici s kresbou a textem, co ten den zajímavého prožil. Jednou u něho doma kdosi zazvoní, a když jde otevřít, stojí za nimi muž, který je mu podobný a tvrdí, že je Smrt. Vypravěč má už pouze tři minuty svého života, ve kterých si může cokoliv přát. Vteřiny nemilosrdně odkrajují jeho poslední chvíle na zemi, když v tom se ozve znova zvonek. Za dveřmi stojí jeho bývalá přítelkyně Sofie, se kterou měl jet navštívit svou matku. Smrťák je z toho rozhozený, protože nikdo nemůže zvonit, když je on v práci. To prostě tak nějak není v plánu. Zřejmě bude muset své plány přehodnotit a navíc uzná, že člověk by se asi měl rozloučit, než někam odejde. A tak se všichni tři vydávají na cestu, která je plná neuvěřitelných situacích, ale také rozjímaní o životě.
Já: „Zdravím. Můžu pro vás něco udělat?“
Neměl jsem doma žádný balíček, který by u mě pošťák nechal pro souseda.
On: „Dobrý den. Vlastně pro mě nic udělat nemůžete. Já jsem Smrt a vy teď musíte jít se mnou.“
Já: „Jo, tak chvilku počkejte. Jen si rychle sbalím pár věcí a přijdu!“
Muž protočil panenky, podíval se na mě a řekl: „Ach jo, zas jeden vtipálek! Nádhera. Tenhle vtip jsem ještě neslyšel. Teď máte tři minuty, abyste si všechno promyslel. Jestli někoho zavoláte nebo budete křičet, zemřete okamžitě.“
Ze všech potrhlostí, které jsem kdy slyšel a zažil, byla tahle asi nejbláznivější.
Podle anotace jsem čekala humornou knihu plnou smrťáckých vtípků a černočerného, ostrého humoru. Zkrátka přesně podle mého gusta. Musím zkonstatovat, že toho humoru zase až tolik nebylo a místo toho se mi dostalo něco, co jsem vůbec neočekávala. Moudré a milé vyprávění o životě a smrti, o ztrátách i naději a o uvědomění si každodenních situací ať už přítomných či minulých, které nám formují život.
Začátek knihy se opravdu rozjede ve velkém stylu. Návštěva Smrťáka je plná skvělého, černého humoru a neuvěřitelných akcí, kdy se výborně bavíte. Postupem času se vtípky stávají exklusivním zbožím a příběh se přelévá do dojemného románu, který vás donutí přemýšlet o životě a vážit si každodenních věcí. Hlavní hrdina – vypravěč se ve vzpomínkách vrací do své minulosti a vzpomíná i přehodnocuje svůj dosavadní život, ale také vztah ke svým blízkým. A vlastně je dobře, že autor ubral humorný plyn, protože když už ho ojediněle použil, bylo to neskutečně osvěžující a tyto vtipné dialogy rozhodně patří k tomu nejlepšímu.
„Ó, copak to tady tak hezky voní? Ta vůně by vzbudila i mrtvolu,“ zeptal se Smrťák, když vstoupil do malé kuchyně.
Já: „Děsná legrace. Dáš si kafe?“
Z citací zde uvedených jste si jistě všimli, že většina dialogů v knize je psána stylem On: , Já: , Ona: … Ze začátku knihy to pro mě bylo trochu jako pěst na oko, ale díky celému ději v knize jsem to za chvíli přestala úplně vnímat a ponořila se do jednoho nevšedního příběhu, který mě bavil.
Tleskám překladatelce Kateřině Prešlové, která skvěle a citlivě přeložila text a zanechala v něm výborný autorův vkus všech jeho legrácek i postřehů.
Kniha je proložena psanými i malovanými pohlednicemi od vypravěče, které posílá svému synovi a i ty nepostrádají autorův styl. Celá kniha je rozhodně nevšední a mě výborně pobavila i donutila k zamyšlení a já nemohu jinak, než ji doporučit.
A trocha autorova vytříbeného humoru nakonec: 🙂 🙂
„A kdo jste vy?“ obrátila se matka na Smrťáka.
„Já?“ zeptal se Smrťák. „Já jsem Morten de Rakvens. Přítel vašeho syna. Ještě se neznáme dlouho, ale hodně o vás vyprávěl, a tak jsem si řekl: Tuhle ženu musím rozhodně poznat.“
Já a Sofie jsme se na sebe podívali. Oba jsme mysleli na totéž, což jsem vyčetl z jejího pohledu.
„Morten de Rakvens?“ otázala se matka. „To je ovšem neobvyklé jméno. Odkudpak pochází?“
„Z holandštiny,“ vychrlil Smrťák, jako by tuto otázku neslyšel poprvé. „Morten je křestní. A de Rakvens znamená, ten, co nese rakev‘. Moji předkové už celé generace provozují pohřební službu“…
„Tak, pojedeme domů, než si tady uženeme smrt!“ pronesla matka…
Hodnocení: 90 %
Za výborné pobavení i zamyšlení v jednom děkuji nakladatelství Grada – Cosmopolis a samozřejmě také za recenzní výtisk knihy Sofie, Smrťák a já.
Autor: Veronika
