Nechte se zlákat k četbě knihy „Vykupitel duší“ a zavítejte do slovenské horské vesnice 19 – ho století. Se zatajeným dechem pak budete moci sledovat osud rodu Halajů, kterému navždy změní život jedno novorozeně – nalezenec.
Název: Vykupitel duší
Autor: Iveta Pačutová
Nakladatelství: Knihovnice.cz
Rok vydání: 2014
Počet stran: 366
Prvotina slovenské autorky Ivety Pačutové vypráví historii rodu Halajů, dvou bratří (Matěje a Imra ), jejich matky a manželek. Děj se odehrává v blíže neurčený čas, zřejmě na přelomu 19. a 20. století v některé horské vesnici v Tatrách. Hned v úvodní kapitole nás paní spisovatelka seznámí s „Nikým“. Nikdo je fantasticko – magická postava, která se objevuje v celém příběhu jako zásadní příčinný prvek celého dramatu. Nikdo je součástí lidského umírání a smrti: odděluje duše od pozemských tužeb a tělesna. A tak vyprávění o drsném životě v tatranské vesnici dostává i další rozměr, mohlo by se mluvit o „magickém realismu“.
„Ubohá lidská duše! Za života zmítaná touhou a lhostejností, bloudící mezi láskou a nenávistí, tlačená chtěním a odmítáním, sužovaná vášněmi všech druhů. Podle všeho si myslí, že jsou tu proto, aby zvelebili svůj majetek. Anebo promrhali život v opojných pocitech nad levnými potěšeními.“
Ústřední dějová zápletka začíná porodem Matějovy ženy Julky. Během děsivé bouřky se Julce narodí vytoužená holčička Ida a ten samý večer k nim přibude i další miminko: novorozené Cikáně, jehož matka krátce po nalezení zemře. Cikánskou holčičku pojmenují Róza a na vychování si ji ponechá druhý z bratrů – Imro – se svou ženou.
Autorčin příběh je plný svérázných postav např.: bylinářka Jolana, obecní blázen, dobrotivý starý farář, černá ovce dědiny – syn panovačného rychtáře, avšak navzdory množství charakterů se čtenář v textu vůbec neztrácí. Kniha se čte lehce, děj je srozumitelný, napínavý, má svižný spád. Mystický „Nikdo“ navíc dodává celému vyprávění „šmrnc“, kterého by pouhým popisem reálného života vesničanů autorka těžko docílila.
Autorce bych vytkla především fakt, že i když se ve svém románu očividně snaží předat poselství, pouze na něj několikráte v textu poukáže, ale čtenáři jej už nesdělí. Navzdory tomu, že postava „Nikoho“ se k tomuto počinu úplně sama nabízí, nedočkáme se ničeho, co by přesáhlo rámec knihy a nějakým způsobem nás mohlo formovat…
Autorka příběh nechala ve formě polotovaru: nedopečený, je zde příliš mnoho nezodpovězených otázek na to, aby byl čtenář s vyvrcholením příběhu spokojený. Vypadá to, že buď se už autorce nechtěl román dopisovat nebo chystá pokračování a potřebuje tématem šetřit. Jako druhou věc bych autorce chtěla poradit to, že nejvíce na autentičnosti postav vždy přidá přímá řeč, která ovšem musí korespondovat s prostředím, ze které postavy pochází. Paní spisovatelka píše o horalech žijící v malé zapadlé vesnici, ovšem její „domorodci“ mluví spisovnou mluvou. Alespoň tedy v českém překladu. Horalům by mnohem více slušelo nářečí, už i proto, že se příběh má odehrávat v dobách minulých.
Moje hodnocení (jako ve škole): 2 –
V procentech: 78%
