Recenze

Živí a ztracení

Román ŽIVÍ A ZTRACENÍ v sobě ukrývá citlivý a silný příběh, který vás vezme do poválečného Berlína a otevře před vámi hned několik zajímavých a intenzivních témat. Nenávist, zloba, vina, odpuštění, naděje i láska se střídají v jímavém vyprávění, které dokáže zmapovat lidské srdce a vypořádat se s bolestnou minulostí.

Název: Živí a ztracení
Autor: Ellen Feldmanová
Překlad: Růžena Svobodová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2022
Počet stran: 336

Se ztrátou se lze vyrovnat. Bolest lze utišit. Ale na hanbu žádný lék neexistuje. Protože hanba není důsledkem křivdy utrpěné, ale křivdy spáchané. Ale je to skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další hledá odpověď román Živí a ztracení prostřednictvím Millie Mosbachové, Židovky, která spolu se svým bratrem Davidem jako náctiletá uprchne z Německa do Ameriky. Po válce se oba vracejí do nyní okupovaného Berlína jako zaměstnanci americké armády. Millie na denacifikačním úřadě pomáhá s prověrkami Němců pro účely založení nových redakcí a nakladatelství. Sžírá ji nenávist vůči bývalé domovině a jejím obyvatelům, ale postupně zjišťuje, že nenávidět tváří v tvář není tak snadné a s vinou a nevinou to není tak černobílé, jak si před návratem myslela. A že možná nepřijela jenom hledat svou rodinu, pravdu za mlžením německých žadatelů o práci a zadostiučinění nad zubožením Německa, ale taky odpuštění. Román z prostředí vybombardovaného Berlína, kde zoufalí vykořisťují ještě zoufalejší, kde vzdor zákazům ulicemi chodí připití okupanti v objetí s Němkami, kde vzkvétá jenom obchodování na černém trhu a kde vlkodlaci, jak se říká zarputilým nacistům, čekají na svou další šanci, je poutavou a podnětnou četbou o přežití, lásce ve všech jejích podobách a hledání síly odpouštět druhým i sám sobě.

ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ ℑ

Román Živí a ztracení je křehkým vyprávěním, v kterém se lehounce našlapuje, polemizuje i otáčí a převrací ze všech stran téma křivdy, studu a odpuštění. Pocit viny z vlastního přežití i hanba z nečinnosti jsou intenzivním námětem čtení stejně jako zaslepená nenávist hlavní hrdinky, která se teprve musí naučit porozumění a odpuštění sama pro sebe. Čeká vás velmi citlivé vyprávění, které do sebe nasálo mnoho důležitých témat, dotýká se srdečních záležitostí a každé z nich vás dokáže zaujmout svojí výpovědí.

Příběh je umístěn do Berlína do období těsně po 2. světové válce, kdy se snaží Německo vyhrabat z poválečné krize a nápomocni jim jsou mimo jiné i Američané. Millie se tak vrací z Ameriky zpět do své země, aby pomohla roztřídit „zrna od plev“ a pátrala po přeživších ze své rodiny. Velmi často se vrací v myšlenkách do minulosti a odhaluje tak čtenáři zákulisí svého životního osudu. Otázka viny a odpuštění se tak stává hlavním mottem tohoto citlivého románu.

„Pořád se mi vracely sny o tom, jak zas sedím v kokpitu.“
„Takže se vám po létání stýskalo?“ Zavrtěl hlavou. „Ne. Mám to rád. Až si něco vydělám, možná se k tomu vrátím jako ke koníčku. Ale tak jsem to nemyslel.“
Opět beze slova čekala.
„Pořád jsem ve snech znovu létal nad cílem a sledoval padající bomby. Rád jsem k cíli letěl, ale ty bomby už se mi nezamlouvaly. Chápejte, neshazoval jsem je zrovna na Hitlera nebo Göringa a ty další potentáty. Zabíjel jsem ženy a děti. Byla to moje práce, ale to neznamená, že jsem si to užíval. A tak teď dělám tohle. Nechápejte mě špatně. Vím, že to tím nevynahradím.“ Odmlčel se. „Ale aspoň trochu se to počítat musí.“

Začátek se odvíjí ve velmi pozvolném tempu, kterému nepomáhá ani místy roztříštěný děj a čtenář trochu tápe a marně se snaží zachytit nit vyprávění. Později se ovšem celý koncept jako mávnutím proutku změní a před vámi se konečně rozprostře citlivý a poutavý příběh, v jehož středu stojí city, emoce i hledání svého místa v životě, které by ukotvilo a zahojilo minulost. Bez obtíží se dokážete vcítit do ústřední postavy a prožívat s ní bolestný i uzdravující proces. Láska stejně jako nenávist dokáže proniknout i do tohoto křehkého příběhu, ale je se vkusem podaná a pouze doplňuje stěžejní téma.

Vyprávěním se jako tenká, ale intenzivní nit táhne i otázka židovství. Občas se její kontura více zviditelní a občas ji jen tak letmo vnímáte pod napsanými řádky. Nikdy ale z příběhu úplně nezmizí. Autorka ji propašovala nejen do válečného období, ale zaobírá se jí i po skončení války či jako temný stín v dětství Millie přesídlené do Ameriky.

Ačkoliv byl začátek pro mě dost rozpačitý, nakonec se mně román Živí a ztracení líbil. Neotřelé téma i zajímavé a plodné poselství mě dokázalo oslovit a přitáhnout ke svému ději. Morální dilemata i lidské hodnoty se nenápadně připomínají a staví své hrdiny i vás do pozice, v které přehodnocujete i lavírujete na tenké hraně. Pokud máte rádi citlivé romány, které vám dokáží nabídnout emoce, niterné pocity i silné okamžiky, pak tady budete spokojeni.

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 🤍

Za křehoučké vyprávění s vypovídající hodnotou děkuji KNIHCENTRUM.CZ, na jejichž stránkách si můžete knihu Živí a ztracení pořídit.

Autor: Veronika Es.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *