Tereza Kučírková vám ukáže, že nic nemusí být tak, jak se zdá. Někdy stačí pouhý okamžik, aby se váš život i realita změnily od základů.
Název: Cestovatelská krev
Autor: Tereza Kučírková
Nakladatelství: Formal Group
Rok vydání: 2019
Počet stran: 253
Evelína se při běžeckém tréninku ocitne v přímém ohrožení života a díky tomuto zážitku zjistí, že má neobvyklou schopnost: vykročit z našeho světa a dostat se do jiného. S pomocí dalšího „Cestovatele“ se kvůli nepříznivým okolnostem zabydlí v residenci Řádu Cestovatelů, kde se musí sžít s mnoha svéráznými osobnostmi a zároveň si osvojit nalezenou schopnost „cestovat“.
Summa summarum
Když jsem knihu Cestovatelská krev držela v ruce poprvé, rozhodně jsem z ní nadšením nevýskala: obálka mi 
přišla úplně průměrná a navíc druh písma, který tiskaři zvolili pro číslování kapitol, se mi nelíbil, ale pak jsem se začetla…
Knihu jsem v Databázi knih našla pod štítky „literatura česká, sci-fi, dívčí romány“, takže díky tomuto zjištění a (opět) poněkud zavádějící anotaci jsem čekala jiné čtení. Musím přiznat, že hlavně díky tomu, jsem knihu a priori trochu podceňovala, snad i proto mě příběh (zejména) ze začátku svým dějem příjemně překvapil.
Do vyprávění jsem se začetla skutečně snadno, hned na úvod mě zaujal popis „běžeckých reálií“, kterými autorka uvozuje vyprávění příběhu. Román začíná svižně a čtivě – popisuje atletický trénink a dále organizaci běžeckých závodů hlavní hrdinky Evelíny (zkráceně Eve). Takovýto začátek příběhu mě příjemně navnadil, zejména proto, že běžecké (atletické) prostředí není v YA literatuře tak moc „provařené“ jako např. kulisy střední školy či neutěšené poměry hlavního hrdiny v (pěstounské) rodině. A pak v ději následovalo veliké a milé překvapení: Eve náhodně zjistí, že má schopnost přemisťovat se v prostoru i čase. Autorka tímto zlomem rozehrála perfektní partii s čtenářovou fantazií a ukázala mi zcela originální „sci-fi / fantasy / magickou“ schopnost, která v románu z průměrných lidí dělá tzv.: „Cestovatele“. Po přečtení zhruba 30 stran jsem své kamarádce knihomolce euforicky tvrdila, že Tereza Kučírková bude česká Shannon Messenger. I když ve výsledku mé nadšení z románu zčásti opadlo, stále si myslím, že jsem se ve svém tvrzení nemýlila a že autorka v sobě má velký potenciál.
Co se mi na příběhu líbilo a nelíbilo?
Líbil se mi nápad. Cestování časem a prostorem do všech možných světů a časů, které si Cestovatelé sami dokáží představit, je nápad sám o sobě skvělý a představuje nevídaný materiál na YA fantasy příběhy. Bohužel téma je natolik komplexní, že potřebuje hodně a hodně promyslet, protože jinak příběh bude působit nedotaženě. A to se bohužel (podle mě) přihodilo i Tereze Kučírkové. Jak čtenář postupuje dějem kupředu a sžívá se s postavami, najednou zjistí např. to, že mu chybí motiv mnoha k činnostem / u knižních skutečností. A čím dál častěji se ptá: „Proč“? Proč se v rodinách Cestovatelů tento dar tají? A co je jejich úkolem – proč Cestovatelé „existují“? Mají nějaké poslání a jaké? Proč a jakým způsobem se všichni Cestovatelé rozhodli opustit své rodiny a raději žijí v komunitě Cestovatelů? Proč raději nezůstanou ve své vysněné realitě, vždyť si ji mohou utvořit zcele podle svého…? Dále mě trochu mrzelo, že česká autorka si jako kulisy příběhu vybrala německé reálie i cizí jména. V neposlední řadě si dovedu představit, že teenagerům bude v YA literatuře chybět nějaké to „vzplanutí a srdce bol“ 🙂 .
Kniha se mi líbila, čte se snadno – měla jsem ji přečtenou za jeden den. Autorka píše čtivě, originálně. Vyhrála si s dějinami Cestovatelů a klobouk dolů před popisem jejich fantasy světů, super! Popisy nenudí, všeho je v nich „tak akorát“. Postavy jsou čitelné, předvídatelné – čtenář nemá problém jim porozumět a vcítit se do nich. Téma paní spisovatelka rozhodně nevyčerpala, spíše mi přijde, že jím naopak dost šetří.., že bychom se měli těšit na nějaké pokračování 🙂 ?
Moje hodnocení (jako ve škole): 1-
V procentech: 81%
Za výtisk poskytnutý k recenzi tímto moc děkuji nakladatelství Formal Group
