Výrok Friedricha Nietzscheho: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ může někomu znít jako laciné klišé, ale ať se nám to líbí nebo ne, je absolutně pravdivé. Jeho pravdivost Steven Joseph to ve své knize dokazuje na příkladu početných psychologických studiích. Kniha s názvem Co nás nezabije … , nám ukáže, že i zážitek, který nám rozbije náš dosavadní život na padrť, se pro nás postupem času může stát vstupenkou do lepšího a šťastnějšího života.
“ Zkušenost není to, co se ti stalo, ale jak naložíš s tím, co se ti stalo.“
Aldouse Huxley
Podtitul: Možnosti posttraumatického růstu
Autor: Stephen Joseph
Rok: 2017
Počet stran: 312
Oficiální anotace
Když se vám rozbije cenná váza, jak naložíte se střepy? Vyhodíte je, snažíte se je slepit do původní podoby, nebo je 
použijete, abyste vytvořili něco zcela nového?
Traumatická událost, která rozbíjí náš dosavadní život, nemusí nutně znamenat zkázu. Pokud se člověku podaří najít v sobě silné stránky a přínos celé události, získat podporu svého okolí, vybudovat si nový život na základech toho starého, může vyjít z nepříznivé události posílen a obohacen, s novými životními hodnotami a cíli. Pro tento proces, který je sice náročný, nezřídka bolestný, ale možný, používá autor pojem posttraumatického růstu. V duchu tradice pozitivní psychologie nabízí pohled, v němž trauma jako nedílnou součást života lze vnímat jako příležitost ke změně a osobnímu růstu.
Kniha je určena terapeutům pracujícím s traumatizovanými klienty, i všem, kteří sami prožili nepříznivou událost, potýkají se s příznaky posttraumatické stresové poruchy a hledají nemedicínský přístup k jejich zvládání.
“ … Z dějinného hlediska hrála zásadní roli v utváření významu traumatu válka. Během války se 
ladí muži zapisovali do armády a byli posíláni na frontu s omezeným výcvikem a velmi malými znalostmi toho, co je tam čekalo. Měsíce a měsíce byli pod palbou vybuchujících granátů, obehnáni v zákopech s děsivými výjevy a zvuky smrti. Muži přicházející z fronty a pronásledovaní těmito zkušenostmi byli posíláni na nově otevřená neurologická oddělení, aby si několik dní odpočinuli, a pak byli „jako noví“ odesíláni zpět na frontu. Pro mnohé z těchto mladých mužů byl život na frontě nad jejich síly. Někteří se snažili utéct; jiní se začali chovat nevypočitatelně. Neschopnost plnit své válečné povinnosti vlivem strachu byla vnímána jako zbabělost. Výsledkem bylo, že několik set vojáků bylo odsouzeno za zbabělost či dezerci a zastřeleno popravčí četou. S tím, jak se četnost takového chování zvyšovala, však začalo být zřejmé, že plně rozvinutá epidemie je na spadnutí. Čím dál víc nemocničních postelí se plnilo vojáky sužovanými nočními můrami o tom, čeho se stali svědky, a tak začalo být jasné, že jejich symptomy vyžadují léčbu. Důstojník Lékařských sborů Královské armády, Arthur Hurst, popsal případ třiadvacetiletého vojáka, vojína M., který přišel o řeč. Vojín M. byl umístěn do nemocnice v Anglii a neměl tušení, kdo a kde je, a jako dítě si hrál s hračkami. O dva roky později uprostřed noci pocítil, že mu něco přeskočilo v hlavě, jeho schopnost řeči se mu vrátila a on začal normálně mluvit. Pro vojína M. to bylo, jako by se z fronty vrátil teprve před pár dny. Předchozí dva roky si vůbec nepamatoval. … „
Summa summarum
Nakladatelství Portál poslalo do světa knihu, která nám v prvních kapitolách v historických souvislostech vysvětlí posun ve vnímání traumatu a traumatizovaných jedinců odbornou veřejností. V dalších kapitolách se dozvíme, jak 
se mohou lišit reakce na posttraumatický stres. Zjistíme , jak a v čem traumatizace mění pohled člověka na svůj vlastní život a na autorových příkladech z praxe se dozvíme, jak přehodnotili svůj pohled na trauma lidé, kteří ho využili ke svému dalšímu růstu. Kniha k nám přichází v brožované vazbě v měkkých deskách bez přebalu. Kniha se mi četla snadno a díky tomu, že je psaná velice „lidsky“ mě bavila. Mě osobně v knize nejvíce zaujal fakt, jak blízcí mohou člověku postiženému traumatem zcela nevědomě ztěžovat proces uzdravování, např. svým povzbuzováním, aby nebrečel, když pláč je to jediné, čeho je schopen. Dozvíme se, jak moc důležití jsou lidé v okolí traumatizovaného člověka a proč obrácení se na víru v těchto případech bývá časté a jakým způsobem pomáhá. V knize jsem se dozvěděla, co je příčinou toho, že různí lidé s traumaty vypořádávají zcela jinak: Někdo se nečekaně „zocelí“, zmoudří, dá svému životu mnohem hlubší smysl a začne mít zcela jasno ve svých prioritách. Zatímco u druhého může trauma mít zcela devastující vliv na jeho další budoucnost. Knihu doporučuji 
všem, kteří se s traumatem setkávají „profesně“ i těm, co si prošli svým vlastním peklem.
Hodnocení:
Za zcela nový pohled na trauma děkuji nakladatelství Portál .
[…] zraněním tato kniha rozhodně patří do vaší knihovny a skvěle doplní publikaci s názvem Co nás nezabije…, na kterou taktéž najdete na našem blogu recenzi. Psycholog či zvídavý laik zde najde sice […]