Spolubydlící

Většina z nás ví, jak je někdy složité s někým sdílet bydlení. Nedílnou součástí společného soužití jsou pak jistá omezení, kompromisy a narušené soukromí. Ale garantuji vám, že parťáky na bydlení z knihy Spolubydlící byste chtěli všichni. Ponořte se do romantického příběhu a nahlédněte do jednoho bytu, kde se vám bude určitě moc líbit. Tady a v Českých Budějovicích by chtěl žít každý… 😉

Název: Spolubydlící

Autor: Beth O’Leary

Nakladatelství: Motto

Rok vydání: 2019

Počet stran: 368

Tiffy Moorová se právě rozešla se svým přítelem a musí se někam odstěhovat. Ale kam, když je všechno tak hrozně drahé? Pracuje v nakladatelství jako pomocná redaktorka a mamonem zrovna neoplývá, takže inzerát, který objeví, jí celkem přijde vhod. Leon nabízí bydlení ve svém malém bytě s dost zvláštními podmínkami. Pronájem se bude vztahovat nejen na časově omezenou dobu – od 18hod do 8hod + víkendy, ale mimo jiné se také budou dělit o jednu postel. Stačí se jen domluvit, která strana lože bude čí. Leon pracuje v noci jako ošetřovatel a víkendy tráví u přítelkyně. A jelikož má svého bratra ve vězení, shání peníze na právníka, kde se dá. Ačkoli to není úplně obvyklý formát spolubydlení, vše klape, jak má. V bytě se střídají, aniž by se někdy viděli a pokud potřebují něco mezi sebou vyřešit, zanechávají si psané vzkazy na lístečkách po celém bytě. Postupně se přes tyto zprávičky dozvídají o sobě navzájem i soukromé věci, až se jednou náhodně střetnou. Čím víc se Leon s Tiffy poznávají, tím je nad slunce jasnější, že pevně stanovená pravidla na začátku se pomalu, ale jistě hroutí a vzájemná přitažlivost i Amorův vystřelený šíp zasáhne své cíle.

„Položí mě na postel. V místnosti je skoro tma, jen světlo z pouliční lampy venku za oknem prosvítá na postel a zlatě tančí v Leonových vlasech. Jeho veliké hnědé oči na mě hledí, jeho tvář je jen pár centimetrů od té mojí a něžně zpode mě vytahuje svou paži, jak mi pokládá hlavu na polštáře.

Nehýbe se. Hledíme na sebe, z očí do očí, cítíme na tváři dech toho druhého. Okamžik se protahuje, nabitý možnostmi.“

Kniha SPOLUBYDLÍCÍ je osvěžující, nápaditý román, který ubíhá neuvěřitelným tempem. Je napsán z pohledu dvou hlavních protagonistů – Tiffy a Leona, takže dostanete náhled na situace jak z ženského, tak mužského pohledu. A co si budeme povídat, ten rozdíl tady vždycky byl a bude. Autorce se podařilo dokonale vykreslit oba hlavní hrdiny i s jejich ojedinělými charakteristikami. Tiffy je neskutečná „bláznivka“, která má svůj osobitý styl oblékání a srdce na pravém místě. Leon je zakřiknutý „nemluvka“, který své city ukrývá hluboko uvnitř a s nikým se o ně nedělí.

„Je zvláštní, jak snadno někoho poznáte podle stop, které po sobě zanechává.“

Je jasné, že o humorné situace v tomto románu nebude nouze a autorka má naštěstí nevtíravý a originální smysl pro humor, který skvěle dokresluje celý příběh a dodává mu odlehčení ve vypjatých okamžicích. Ovšem největším lákadlem na celé knize je originální nápad s psanými lístečky. Právě vzkazy zanechávané všude po bytě na nejroztodivnějších místech dodávají celému vyprávění ten pravý šmrnc, aby kniha byla výjimečná a nezapadla ve spleti dalších romantických příběhů. Kdo by nechtěl při svém příchodu domů nacházet krátké zprávy, které mu zaručeně zvednou náladu i v ten nejhorší den?

„Ahoj Leone, mohl bys prosím dávat dolů prkénko? Obávám se, že jsem nepřišla na způsob, jak to napsat, aby to nevyznělo pasivně agresivně – prostě to vypadá jako jeden z těch vzkazů, kdy holka vezme pero a lepící papírek a okamžitě je z ní mrcha – takže ti to tady vysvětluju. Možná sem přidělám pár smajlíků, aby to fakt vyniklo. Tiffy x“

Jedinou menší výtku bych měla k občas podivně psané formě rozhovorů. Autorka najednou přestane používat klasickou přímou řeč označenou uvozovkami a podle toho, z kterého pohledu je situace popsána používá pojmenování JÁ: nebo jenom jméno osoby např. KAY. Vlastně jsem moc nepochopila, proč tuto formu spisovatelka zvolila, mně přišla naprosto zbytečná a rušící. Naštěstí ji použila jenom sporadicky a já si tak mohla užívat četbu plnými doušky.

Dlouho jsem se tak příjemně nepobavila u knihy, od které jsem čekala pouze klasicky romantický příběh. Dostal se mi do ruky román, který je hravý i laskavý, uvnitř skrývající nepřeberné množství emocí. Ani se mi nechce věřit, že autorka Beth O’Leary napsala tuto svou prvotinu ve vlaku cestou do práce a z práce. 😮 A vůbec nevadí, že už od samého začátku tušíte, jak vše dopadne, já si knihu vychutnala a byla to opravdu lahodná mana.

Pro každou romantickou duši, která má ráda příchuť humoru a nápaditosti je kniha Spolubydlící tou pravou čtenářskou volbou.

Hodnocení: 100 %

Autor: Veronika Es.

Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.