Název: Vermontské psycho
Autor: Jennifer McMahon
Překladatel: Václav Procházka
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Děj se odehrává v Tower Motelu ve státě Vermont. Kdysi to byl prosperující podnik, který ovšem po dostavění dálnice začal chátrat a v současnosti je z něj již jen chátrající ruina. Tři hlavní hrdinky: Amy, Piper a Margot si v opuštěném motelu jako malé rády hrály, prohledávaly opuštěné pokoje a prožívaly svá velká i malá trápení stejně jako jiné dívky v jejich věku. Až do osudného dne, kdy objevily tajemství, které mělo zůstat skryto a ve svém důsledku zničilo jejich přátelství…Nyní Amy čelí obvinění ze strašlivého zločinu a jediným vodítkem k pravdě je vzkaz, který přinutí sestry Piper a Margot, aby se znovu ponořily do minulosti motelu a sledovaly tak pohnutý osud dvou sester, které v Tower Motelu žily v době jeho největší slávy. Jedna z nich Sylvie Slaterová snila o tom, že uteče do Hollywoodu a stane se první dámou Hitchcockových filmů. Zatímco její mladší sestra Rose se spokojila s prostým životem. Každá tu druhou považovala za něco zrůdného, ale jen jedna z nich zná t-a-j-e-m-s-t-v-í…
„Tři oběti, všechny mrtvé. U mrtvé ležel útržek papíru. Byla to fotografie – černobílá podobenka dvou děvčat, přes kterou se táhl nápis „29 pokojů“. Přežila pouze malá dcera Lou, svým vzhledem se velmi podobala matce, když byla v jejím věku.“
Knížka se čte snadno. Nevadí, že již velmi záhy začnete tušit přibližné rozuzlení, ale co vám bude jistě vadit je podivuhodný překlad Václava Procházky, který místy nápadně připomíná vtipné výplody Google překladače. Jen namátkou vyberu pár perel :
“ … Jako vždycky“, řekla Margot a věnovala mu slitovný úsměv, než se nad ní sklonil a políbil ji na rozloučenou. …“ (str. 109)
„… Nakonec s nezvykle zavřela rázně přibouchla dvířka kredence. …“ (str. 133)
“ … Piper si uvědomila, jak Jason moc Piper miluje“ (str. 365). Tato věta je gramaticky správně a tak panu překladateli zřejmě vůbec nevadí, že nedává smysl. Jason totiž miluje Margot.
Kniha je stejně jako i předchozí ( výše zmíněný titul ) psaná z pohledu více postav a ve třech časových liniích. Jako čtenáři mi tento styl psaní moc nesedí, ale autorka vypráví hezky a srozumitelně, takže jsem se v textu ani v ději neztrácela. Pokud ale čekáte horor, budete zklamaní. Děj se sice hemží „stíny“ a „úkazy“, ve hře je i prastará rodinná kletba, nezvěstní lidé, zmasakrovaná těla, ale k vyplavení adrenalinu to prostě nestačí ( aspoň u mě). Nebála jsem se. Co mě naopak ve vyprávění potěšilo, je odkaz na mého oblíbeného režiséra Alfreda Hitchcocka a jeho Psycho.
Alfred Hitchcock, zdroj obr.: Amazon.com
Summa summarum:
Kniha se čte lehce a snadno. Děj má spád, snaží se být strašidelná a záhadná, ale není těžké uhádnout rozuzlení, i když jisté překvapení nám ke konci románu paní spisovatelka přece jen dokáže připravit. Knížka je děsně přeložená, najdete v ní mnoho překlepů ( nesedí letopočty a jména). Co se nakladatelství Omega povedlo je návrh přebalu, který se mi v českém vydání líbí víc nežli v originálu.
Obr. zdroj.: Dobré knihy
Moje hodnocení ( jako ve škole): 4
V procentech: 57%
